Vlastní farní budova pochází z 2. poloviny 18. století. Stavba není v historických pramenech příliš podrobně doložena.Účetní knihy farnosti jsou dochovány až od r.1780. V pamětní knize najdeme stručný zápis, kde se uvádí k roku 1756 – “dne 25.června byl položen základní kámen pro stavbu nového farního domu dubeneckého ctihodným páterem Stephanem Pepem,Soc. Jesu, toho času superiorem žirečské residence. Tento kámen leží v rohu farního kostela orientován proti farnímu domu, levé části”. Další informace pamětní kniha neobsahuje. Účetní knihy zachycují často jen drobnou běžnou údržbu, jako sklenářské opravy, drobné opravy střech, vybílení místností, opravy kamen a podobně. Na faře pobývalo několik farářů, přesné informace nejsou známy.
V historii farní budovy je významný rok 1866, kdy ve válce Rakouska s Pruskem byla nakrátko sídlem hlavního stanu rakouské armády. V důsledku toho zde pobýval princ Leopold a princ Vilém, dále vrchní velitel rakouské armády, polní zbrojmistr rytíř Ludvík von Benedek, i řada rakouských generálů. Fara, hospodářské budovy i kostel byly přeplněny vojskem. Dle historiků byla dubenecká pole určena jako místo bitvy, ale díky chybě ve velení rakouské armády se stalo, že obec byla plánované bitvy ušetřena. Dne 1.července 1866 přišla do vsi pruská armáda v plné zbroji a rakouská armáda byla na ústupu. Prušáci zabírali lidem v obci drůbež a dobytek, což vyvolávalo všeobecnou nespokojenost. Farní budova sloužila jako lazaret a farář zde ošetřoval nemocné vojáky. (celý text zde)
V těžkých dobách obou světových válek bývali faráři morální oporou obyvatel Dubence a přilehlého okolí. Za první světové války zde žil a působil farář Alexander Jareš, za druhé světové války pak děkan a vikář Josef Pich.
V roce 1947 se na dubeneckou faru přistěhoval farář Bernard Toman se svými rodiči a sestrou Annou Bohuslavou. Anička byla obdařena výjimečnými schopnostmi brát na sebe nemoci druhých lidí i přesto, že sama trpěla silnými bolestmi a byla upoutána na lůžko. Za jejími léčitelskými schopnostmi přijížděli lidé ze všech koutů naší republiky. Očitými svědky těchto událostí je prokázáno, že měla viditelná stigmata. Rodina Tomanových zde žila 10 let. Pamětní deska A.B. Tomanové je umístěna ve vstupní hale v budově fary. (celý článek o A.B.Tomanové zde a dále o ní napsali zde)
Nově byl natočen film o jejím životě který měl premiéru 7.11.2014 v den jejích narozenin. Celý ho můžete zhlédnout níže:
Roku 1989 byla farní budova předána Biskupskému gymnáziu v Hradci Králové a o prázdninách byla částečně obývána studenty. Nakonec i tato aktivita ustala a vlastní farní budova a přilehlé hospodářské objekty zůstaly neobydlené, chátraly a postupně se rozpadaly.
V roce 2007 firma Paclík s.r.o. odkoupila všechny objekty od církve za účelem rekonstrukce areálu na penzion. Cílem tohoto snažení bylo záchranit kulturní památku před totální zkázou. Od roku 2008 probíhala příprava projektu s názvem „ Obnova areálu bývalé fary Dubenec čp.1“, na jehož realizaci se podařilo získat dotaci z fondů Evropské unie. V březnu roku 2012 začala za dohledu památkářů komplexní rekonstrukce areálu fary do dnešní podoby. Z původní farní budovy je penzion se stylovými pokoji, v objektech, kde se dříve nacházely chlévy, kočárovna, vozová kolna a koňské stáje je dnes restaurace, salónek, wellness a společenský sál. Stavební práce byly ukončeny v dubnu roku 2013 a provoz penzionu zahájen 1. května téhož roku.
Věříme, že návštěva našeho penzionu Vám přinese nezapomenutelné zážitky z míst, které díky své historii vyzařují jedinečného genia loci.
Použité zdroje:
Stavebně-historický průzkum Ing. Miloše Kudrnovského, Mgr.Elišky Nové, Mgr.Renaty Veselé z roku 2009, publikace kronikáře obce Dubenec Karla Volšičky “Historie obce pod Kozamberkem Dubenec”.